5. června, 1973
Park v Nevadě
„Strýčku Matte, vezmeš si mě?“ Zeptala se pětiletá Sarah, když se procházeli v parku, užívajíc si slunce a jeho tepla, stejně tak jako zpěvu ptáků kolem nich.
„Co?“ Zeptal se Matt, překvapen její otázkou a trochu znepokojen, jak jí odpovědět.
„Vezmeš si mě?“ zopakovala Sarah svou otázku.
„Nemůžu, zlatíčko,“ řekl Matt, hned jak se zastavili a sedli si na lavičku.
„Proč ne?“ Otázala se Sarah zklamaně, dívaje se na něj smutnýma očima. „Copak mě nemiluješ?“
Matt se usmál. „Miluji tě víc než si umíš představit. Ale mým úkolem je být ti strýčkem, nemůžu si tě vzít.“
Sarah se zadívala na své ruce. „A líbí se ti ten úkol?“
„Miluji ho. Je tím nejlepším na celém světě, hned vedle toho být mariňákem.“ Matt se usmál, což vykouzlilo úsměv i na malém obličeji Sarah.
„Jak poznám, koho si vzít?“
Vzal její malou ručku do své, o mnoho větší, a podíval se na ně. „Víš, Sarah. Když nás Bůh stvořil, stvořil pro nás také jednu osobu, s kterou máme strávit své životy. Poznáš tu osobu, jakmile ji potkáš. Jeho ruka padne do té tvojí stejně tak jako ta má,“ řekl a přitom stiskl její dlaň. „Tvá ruka dokonale padne do ruky toho, kdo tě bude milovat.
„Stejně tak jako tvoje?“ pohlédla na jejich spojené ruce a poté nahoru, do jeho očí.
„Jako moje, ale když uchopí tvou ruku, pocítíš něco přímo tady.“ Dotkl se její hrudi přímo nad srdcem. „A tak poznáš, že je to ten pravý a jediný.“
„Bude to cítit taky?“
Matt se na ni zadíval. „Měl by, protože jestli ne, tak se mi bude muset zodpovídat.“
Sarah objala svého strýčka. „Mám tě ráda, strýčku Matte.“
„A já tebe, Sarah,“ odpověděl, zatímco ji držel ve svém náručí.
Úterý
5. srpna, 2003
Falls Church, VA
11:34
„Mac, máte chvíli?“ Ptal se Harm, když vstupoval do její kanceláře.
Mac zvedla hlavu a očima přestala sledovat složku na svém stole. „Vy neklepete?“
„Ne,“ odpověděl na rovinu a sedl si na židli před její stůl.
Mac vzdychla a položila pero na stůl, něž před sebou propletla prsty svých rukou. „S čím Vám můžu pomoci?“
„Singerová je opět na válečné stezce. Můžete ji zklidnit?“
„Jistě.Pálkou nebo klackem?“, zeptala se ho s nic neprozrazujícím výrazem tváře.
Harm se její poznámce usmál a protáhnul prsty. „Věděl jsem, že jsem něco nechal doma,“ odvětil s úsměvem. „Ale teď vážně, myslím, že tentokrát prohrála. Myslí si, že může zprostit svého klienta všech obvinění.“
„To je ten případ domácího násilí? Jak manžel natáčel dětskou party a nechal zapnutou kameru?“
Harm pokýval hlavou. „Jo, přesně tenhle. Skončil tak, že natočil sám sebe, jak útočí na děti a manželku, která se je snažila ochránit,“ dopověděl Harm.
„Singerová se snaží tu pásku dostat z důkazního materiálu?“ Zeptala se Mac zvědavě, s údivem, co všechno je poručík schopná udělat, aby dostala svého klienta z oprátky, která se stahuje kolem jeho krku.
„Sebring už rozhodl, že páska tam zůstane. Můžete ji uklidnit a přesvědčit, aby přijala mou nabídku?“
„Vy chcete, abych si s ní promluvila?“ Zeptala se se zvednutým obočím a Harm jí přikývnul namísto odpovědi. Vzdychla a jemně se usmála. „ Dobře, udělám to. Ale nic neslibuji.“
„Děkuji, Mac. Jste nejlepší.“ Zvednul se a šťastně se zazubil. „Uvařím dnes večeři.“
„Ta by měla stát za to. Po tom všem, vždyť vstupuji do jámy lvové.“
„To je to nejmenší, co pro Vás můžu udělat. Ještě jednou děkuji, Mac,“ řekl s vděčností v hlase než odešel z kanceláře.
13:55
Mac vyšla z kanceláře Singerové, škrábajíc se na čele a přemýšlejíc nad způsoby, jak udělat Harmovi ze života peklo, když v tom byly její myšlenky přerušeny něčím, co jí objalo nohu. Mac se podívala dolů, do rozesmáté tváře AJ Robertse. „Hej, ahoj. Co tu vyvádíš?“
„Tatínek si musel promluvit se strýčkem Harmem a najednou jsem tě uviděl,“ vysvětloval malý AJ a vzal Mac za nataženou ruku, ještě než se pustili směrem k Harmově kanceláři.
„Poručíku Robertsi, neztratil jste něco?“ Ptala se opřená o rám dvěří Harmovy kanceláře s malým vedle sebe.
Bud vzhlédl od Harmova stolu, uviděl syna a zhluboka se nadechl. „AJ Robertsi.“
„Omlouvám se, tati,“ dodal rychle AJ a schovával část těla za nohu Mac.
Bud pohlédl na Mac s omluvným výrazem.“Omlouvám se ,madam, ale podplukovník a já jsme se nechali unést při projednávání tohoto případu.“
Mac se na Buda usmála a pomalu se s AJ přibližovala ke stolu. „To je vpořádku, Bude,“ řekla Mac a otočila se na Harma. „Singerová chce dohodu.“
Harm vzdychl úlevou. „Děkuji, Mac. Jsem dlužník.“
„Tak tomu byste měl opravdu věřit. A právě teď si to začínám vybírat. Dejte mi dva dolary,“ řekla a natahovala k němu svou otevřenou dlaň.
Harm na ni vrhl zmatený pohled, sáhl do kapsy a srovnal dva dolary, než jí je dal. „Proč Vám dávám dva dolary?“ chtěl vědět se zamračením.
„AJ a já vezmeme útokem automat v přízemí,“ vysvětlila. Harm zakoulel očima, v době, kdy se Mac obracela na Buda. „Chcete něco, když je to na Harma?“
„Ne, děkuji, madam.“Odpověděl s úsměškem.
„Fajn.“ Jemně zatahala AJ za paži. „Tak pojď, dáme si něco sladkého.“
„Dobře, tetičko Sarah.“ Aj se usmíval, když společně odcházeli z kanceláře, a naposled zamával tátovi a strýčkovi.
Bud a Harm pozorovali čtyřletého a mariňačku, jak jdou chodbou, aniž by upoutali pozornost někoho v kanceláři. Bud se otočil a podíval se na Harma, kterému se na obličeji objevil zasněný úsměv. „Umí to s ním dokonale.“
„Jo, to umí, Bude,“ souhlasil a představil si Mac, jak jednou vychovává jejich děti, než byl přinucen vrátit se do reality. „Teď zpátky k případu.“
14:06
Mac a AJ seděli venku a dělili se o láhev vody, zatímco jedli burizony. „Tetičko Sarah, vezmeš si mě?“ Zeptal se z nenadání malý AJ:
Mac se usmála a pohlédla na chlapce. „To je jedna z nejlepších nabídek, kterou jsou kdy dostala, AJ.“
Vezmeš? Miluju tě.“
„Nemůžu ,zlatíčko,“ jemně odvětila.
„Proč ne?“ zeptal se úpěnlivě. „Nemiluješ mě?“ Dožadoval se odpovědi a smutek v jeho hlase byl jasně slyšitelný.
Mac se sladce usmála. „Miluju tě víc, než si dokážeš představit. Ale mým úkolem je být ti tetou, nemůžu si tě vzít.“
AJ se zahleděl na vodu v láhvi. „Líbí se ti ten úkol?“
Mac ho pohladila po blonďatých vlasech.“ Miluji ho. Je tím nejlepším na celém světě, hned vedle toho být mariňačkou, „ odpověděla a doufala, že to pochopí.
„Jseš si jistá?“
„Absolutně.“ Vzala jeho malou, buclatou ručku do své a podívala se na ně. „Podívej, AJ. Jednou až budeš o mnoho starší, potkáš dívku. Vezmeš ji za ruku stejně jako tu moji,“ vysvětlovala a pevněji objala jeho ruku svou. „A tvá ruka do ní dokonale padne.“
„Stejně jako tvoje?“
„Jako moje,ale když tě bude držet za ruku, ucítíš něco tady, přesně tady v srdíčku,“ dodala Mac a dotkla se jeho hrudi nad srdcem. „A pochopíš, že tak je to správné a ona je ta jediná.“
„Ucítí to taky?“
„Byla by blázen, kdyby ne.“
„Ty, už jsi to cítila?“
Mac se podívala na AJ, zatímco Bud a Harm dorazili ke stolu. „Ne, ještě ne, AJ. Ale vím, že je tam někde venku.“
Dříve než mohl malý AJ něco říct, přerušil jejich konverzaci přibližující se tatínek. „Tak, AJ, měli bychom jet domů a začít vařit večeři pro maminku,“ řekl Bud a povískal svého syna ve vlasech.
AJ se předklonil k Mac, dal jí pusu na tvář a objal ji. „Mám tě rád, této Sarah.“
„Já taky, AJ,“ zašeptala, než ho pustila rozloučit se se svým strýčkem.
„Pa, strejdo Harme.“
„Ahoj, AJ,“ odvětil s úsměvem a pohladil ho po hlavě.
Bud vzal ruku svého syna a otočil se k Harmovi. „Podplukovníku, zítra budu celý den pracovat na té zprávě. Mějte se hezky, madam, pane.“
„Vy taky, Bude,“ popřáli mu to samé ve stejný moment.
Mac se pomalu postavila a začala uklízet nepořádek na stole, poté ho vyhodila. Jakmile skončila, podala Harmovi tyčinku ze stolu.
„Vzala jsem Vám tyčinku, když jsem byla s AJ u automatu.“
„Děkuju, to je tak milé.“ Přijal ji a následoval úšklebek na jeho tváři. „Když už jsem to zaplatil.“
„Zařídila jsem Vám dohodu se Singerovou. Měl byste na mě být hodný“, řekla mu při chůzi zpět do budovy.
„Budu milý v šest třicet, když se připojíte k večeři.“
„Co vaříte?“
Chvíli přemýšlel a pak pokrčil rameny. „Ještě jsem se nerozhodl.“
„Mělo by to být výtečné,“ připomněla mu ještě jednou Mac, než zahnula do své kanceláře a nechala ho stát n a chodbě.
„Když Vás mám kolem, jídlo je to poslední, na co myslím,“ zamumlal si pro sebe, když vcházel do své kanceláře.
Sobota
23. srpna, 2003
Rezidence Robertsů
16:35
„Chyť mě, tetičko!“ Křičel AJ na Mac při jízdě na klouzačce a přistál v jejím náručí.
„Mám tě!“ Chytila ho, zatímco se oba rozesmáli.
Harm, Sturgis a Bud stáli u grilu, sledovali se zaujetím svou kolegyni a malého chlapce. „Takhle se chová ke všem dětem, nebo jen k AJ?“ Zeptal se Sturgis s údivem.
„Ke všem,“ odpověděl Harm a pozoroval, jak Mac dává malého opět na klouzačku.
Bud se usmál. „AJ nám minulý večer oznámil, že se nemůže dočkat, až bude mít jeho tetička děti, aby si s nimi mohl hrát.“
„Bude skvělá máma,“ řekl Sturgis a obrátil svou pozornost na Harma, který neustále AJ a Mac pozoroval. Lehce viděl třpyt v očích jeho kamaráda, které byly hypnotizovány scénou, která se odehrávala jen pár stop od nich.
„Je jídlo už hotové, džentlmeni?“ Zeptala se Bobbie zpoza nich a připojila se k nim.
„Téměř. Připravuji je tak, aby vypadaly lákavě opečené, tyhle jsou zatím málo,“informoval Bud Bobbie.
Bobbie se podívala na gril. „Jemně opečené?“
„Hostím důstojníky a členku kongresu,“ vysvětloval Bud. „nevyžaduje to přímo božský pokrm?“
Harm se napil sody a zavrtěl hlavou. „Někdy mě udivujete, Bude.“
„Někdy?“ Zavtipkoval Sturgis a zasmál se.
„Pánové, jestli mě omluvíte. Bobbie.“ Harm položil svou sklenku na stůl a šel směrem k džungli hraček, kde si hráli AJ a Mac.
„Strejdo Harme, strejdo Harme! Koukej, jak vysoko mě teta Sarah vyhoupne,“ křičel radostně, zatímco ho Mac houpala.
„Teda, AJ. Ještě kousíček a dotkneš se oblak,“ přitakal mu Harm se zářivým úsměvem.
AJ natáhnul ruku, když ho Mac opět zhoupla k obloze. „Skoro jsem na něj dosáhnul, strejdo. Že jo, teto?“
„Přesně tak.“ Usmála se Mac na svého kmotřence a pak na svého kolegu. Harm je obešel a tak stál těsně za houpačkou. „Chcete si to vyměnit, Harme?“
„Nechá mě?“Zeptal se, zatímco Mac vyhoupla AJ ještě víc a dostalo se jí za to šťastného výkřiku.
Se smíchem kývla hlavou. „Nemyslím, že by mu to vadilo. Jsem si jistá, že ho zhoupnete o mnoho víš, než to dokážu já. Bude šťastný. Ať se dotkne oblak, Harme,“ řekla mu a uzavřela svou větu malým úsměvem.
Harm vykouzlil zas ten svůj chlapecký úsměv a promnul si ruce. „Udělám co budu moct.“ Rychle si vyměnili pozice, než Harm poprvé zhoupnul AJ.
„Výš, tetičko, výš!“
„Vystřídal mě strejda Harm, AJ. Jdu si popovídat s tvou maminkou,“ křikla Mac na kmotřence.
„Fajn,“ odpověděl dřív, než zopakoval svůj rozkaz. „Ještě výš, strejdo Harme. Výš!“
Harm se usmál a strčil do houpačky, co nejvíc mohl. „Radši byste ho měl poslechnout, Harme,“ smála se Mac a užívala si obraz, který měla před sebou. Vždycky jí zahřálo u srdce, když ho viděla s kmotřencem. Milovala, jak si sním hraje, jako by byl malý chlapec, který se nezajímá o zbytek světa a jednoduše si chce užít čas strávený s AJ.
„Rozkaz, madam,“ zavtipkoval Harm, sledujíc Mac očima cestou k domu.
„Jupííííííííííííííííí,“ křičel malý AJ, jak mu jen dovolily plíce, než se rozesmál. „Jo, strejdo. Výš, chci chytit ten mrak. Chci létat!“
Harm se mohl jen usmívat nad energií a nadšením malého AJ při hře. „Rozkaz, pane, “ zasalutoval, i když to AJ nemohl vidět. „ Pane Robertsi, připoutejte se prosím a připravte se k letu na mrak číslo devět,“ přikázal Harm ve stejnou dobu, kdy AJ zase mohutně vyhoupnul.
„Ano, pane! Haló, pane Mraku, už letím,“ zařval z plných plic mezi chichotáním, které patřilo mraku, který se chystal dobýt.
Mac došla ke grilu a připojila se k ostatním. Bobbie se na ní podívala. „Mac, potřebujeme vaši pomoc.“
„S čím?“ Chtěla vědět.
„Co je tmavší? Tyhle hamburgery nebo černé uhlí?“ Ptal se Sturgis, zatímco Bud otáčel maso na grilu.
Mac se pozorně zadívala na burgery. „Dalších pět minut a nezbude z nich nic.“
„Dobře, madam,“ zamumlal Bud a pomalu začal hamburgery sundávat z grilu. Harmův a AJ smích přinutil všechny, aby soustředili své pohledy k houpačce.
„S dětmi to báječně umí, že?“ Podotkla potichu Bobbie a podívala se na Sturgise. Jako odpověď dostala krátké přikývnutí. Obrátila se k Mac, která stála hned vedle ní a měla na tváři úsměv se zvláštním zasněním.
„Jo, to teda umí,“ rychle souhlasila, aniž by odvrátila oči od svého přítele a malého chlapce. „jednou z něj bude skvělý táta. Je pro to stvořen,“ pokračovala šeptem se zasněním v obličeji, mluvíc spíše sama k sobě než k přátelům.
Sturgis se na Mac chápavě podíval, ale musel to udělat velmi rychle, neboť kongresmenka na něj upřela pohled plný otázek.
19:09
„Sturgisi?“ Zeptal se malý AJ, snažíc se o upoutání podplukovníkovi pozornosti, který seděl hned vedle něj.
„Ano, AJ?“
„Neznáš někoho, kdo by si chtěl vzít tetu Sarah?“
„Cože?“ zeptala se Harriet udiveně a skoro přitom upustila sklenici z ruky.
AJ se nadechnul. „Chci si vzít tetu Sarah, ale ona mi řekla, že to nemůže. Tak pro ni chci někoho najít.“
Bobbie zvedla pohled k AJ. „To je docela složitý úkol, AJ.“
„Někoho znáš?“ Zeptal se s široce otevřenýma očima a přitom byla v jeho hlase znát naděje.
Bobbie, Harriet a Sturgis si vyměnili zmatené pohledy. „Zlatíčko, myslím, že bys měl nechat tetu Sarah, aby si někoho našla sama.“ Snažila se Harriet, o co nejjemnější tón.
„Ale já chci jen pomoct, mami,“ popotahoval AJ.
Sturgis pozoroval Harriet a byl zvědavý, jak odpoví. Ale byla zachráněna, protože Bud, Harm a Mac přišli ke stolu.
„Strýčku Harme, vezmeš si tetu Sarah?“ zeptal se AJ z ničeho nic. Po jeho otázce následoval zvuk rozbíjející se skleničky, kterou jeho maminka opustila díky synově otázce.
Harm civěl na svého kmotřence v neskonalém údivu, stejně tak všichni dospělí okolo stolu. „Cože?“ Zeptal se, zatímco Bud si přímo kecnul na zadek, dívajíc se na Harriet s tázavým pohledem.
AJ vstal rychle od stolu a šel k Mac a Harmovi. Vzal jednu ruku Harma a druhou Mac a spojil je. „Padne tak akorát, této Sarah?“ Ptal se zvědavě a vzhlížel ke své kmotře s výrazem plným neděje.
Mac se nadechla, věděla přesně, kam s tím vším míří. „AJ, zlatíčko.“
„Tak padne? Vejde se ruka strejdy Harma do tvojí?“ Ptal se znovu.
Mac pomalu pustila Harmovu ruku a klekla si tak, aby viděla malému do očí. „Takhle lehké to není, AJ.“
„Tak teda ne? Ale vypadalo to, že se tam vešla tak akorát.“ Řekl a podíval se smutně na Mac, která viděla, že se mu v očích už lesknou slzy.
Jedna slzu mu klouzala po tváři, Mac ji setřela palcem. „Padne, broučku,“ řekla láskyplným hlasem, zatímco zbytek kolem nic se divil, a nechápal, o čem to ti dva mluví.
„Ale necítíš to tady, viď?“ AJ ukázal na její srdce.
Mac na chvíli zavřela oči. Nemohla svému kmotřenci lhát, ale nemohla říct ani pravdu. Pravda byla, že to necítila jen ve svém srdci, ale v celém těle. Ten jemný dotek, ačkoliv byl z donucení, se v jejím těle rozehrál od konečků prstů až k jejím palcům u nohou. A hlavně v srdci. Otevřela oči a zadívala se do těch modrých, nevinných očí naproti a zašeptala odpověď. „Cítím.“
„Pak teda, proč nejste ty a strýček Harm spolu?“ Otázal se s údivem a zamračil se.
„Pamatuješ, řekla jsem,že to musí ten druhý pocítit taky.“ Připomněla mu Mac, zatímco jí její vnitřní hlas našeptával, že tu nejsou sami.
AJ pomalu zvednul hlavu a podíval se na Harma. „Strýčku Harme, proč nemiluješ tetu Sarah?“
Harrietina čelist poklesla, jakmile slyšela slova, která Aj vyřkl. Sturgis vyprsknul svou sodovku, Bobbie si zakryla ústa rukou. Bud zíral na svého syna, divící se, do čeho se to tentokrát AJ zas zamotal. A jediné, čeho byla Mac schopná bylo, že na krátkou chvíli zavřela oči a plně si uvědomovala, že tohle všechno se vymklo kontrole.
Harm se kouknul na kmotřence. Náhle pochopil, jak se asi musí cítit sob, který si uvědomuje, že za chvíli do něj narazí auto. Přerývavě se nadechl, klekl si ke svému kmotřenci. „Proč si myslíš, že nemiluju tetu Sraha?“
„Protože to tady necítíš,“ vysvětloval AJ a ukázal k Harmovu srdci.
Podíval se na své přátele, kteří neustále seděli u stolu, s tichou prosbou v očích o pomoc, ale žádné se mu nedostávalo. Všichni se na něj zvědavě dívali a lačně očekávali, jak odpoví. Harm se pomalu otočil na Mac a všiml si jejího výrazu. Pozorně se jí zadíval do očí, viděl v nich bolest a stejně tak naději, zatímco tam jen tak stála a čekala na jeho reakci. Vzal jemně její ruku do své a trochu ji zmáčkl. „Cítím to,“ odpověděl svému kmotřenci, ale očima neustále pozoroval Mac. „Cítím to už pěkně dlouho.“
„Tak pročpak jste se nevzali?“ zeptal se AJ.
Mac odtrhla svůj pohled od Harma a podívala se na malého. „To není tak jednoduché, AJ.“
AJ vzal jejich spojené ruce. „Ale vždyť dokonale padnou a cítíte to oba dva.“
„To je těžké vysvětlit, AJ,“ bylo to jediné, co mohl Harm říct, aniž by byl schopen vysvětlit danou situaci lépe.
AJ se otočil a pohledem našel maminku. „Maminka řekla, že když někoho miluješ, všechno je snadné. Že jo, mami?“
„Správně, AJ. Ale někdy mají dospělí problémy říct si určité věci.“ Řekla mu a doufala, že to pochopí.
„Ale ty a tatínek si ty věci říkáte.“ Přiblížil se víc ke stolu.
Harriet se podívala na Buda. „AJ, věci nejsou vždy tak jednoduché.“
„Proč?“ Zeptal se znovu, stále nechápající, co je to za problém. Vždyť, když mu teta říkala o rukou, které skvěle padnou jedna do druhé, znělo to tak jednoduše.
„Někdy to, co si chtějí dospělí říct, se ztratí ve slovech,“ snažila se Bobbie pomoci malému chlapci před sebou.
„Cože?“ Zeptal se AJ ještě víc zmateněji, než před chvilkou.
Sturgis se rozhodl, že přidá taky svou trošku do mlýna. „Dospělí myslí na tolik věcí a někdy se bojí, co jim na ty věci druzí povědí.“
„Takže strejda Harm se bojí tety Sarah?“ Ptal se, aniž by věřil ,že se někdo může bát tety Sarah.
Všichni dospělí se cítili být poražení, a tak už jen pomalu zaměřili svou pozornost na ty dva, kterých se to týkalo nejvíc. Jejich výraz se změnil ze zmatenosti k úplnému potěšení, když sledovali, jak se jejich dva přátelé políbili. Pravděpodobně zapomněli, kde jsou a že mají publikum. Neustále držíc se za ruce.
„Nemyslím, že by se Harm bál Mac,“ podotkla Bobbie ke skupině a ušklíbla se.
AJ se díval na svého kmotra a kmotru a smál se. Jeho melodický hlásek je donutil přerušit polibek a podívat se na něj ke stolu. Oba se začervenali a stydlivě se usmáli. „Znamená to, že se vezmete?“ Ptal se malý s nadějí v hlase.
Mac se zadívala plna očekávání na Harma. Ten ji vzal za ruku a jemně stiskl. „Znamená to, že si promluvíme.“
„Tak už se nebojíte promluvit si?“ Zajímal se AJ.
„Už ne,“ odpověděla mu Mac a usmála se na něj.
Pátek
24. října 2003
Rezidence admirála Chegwiddena
20:56
Zásnubní party byla v plném proudu. Bud a Harriet stáli po straně tanečního parketu a několik jejich přátel tančilo. Přesto se nesoustředili na taneční páry, ale na stojící dvojici, která stála nedaleko od nic, šeptajíc si.
„Těžko uvěřit, že tohle dokázal náš syn,“ řekla Harriet Budovi.
Bud se usmál, když viděl, jak Harm líbá Mac na ústa, než vzal její ruku do své, aby ji přitáhl do svého náručí na parket. „Já vím. Je to úžasné, že?“
„To je,“ dodala ve chvíli, když čtyřletá kulička přistála u jejích nohou. „Aj Robertsi.“
„Promiň, mami,“ omlouval se s pohledem upřeným na matku. „Kde jsou strýček Harm a teta Sarah?“
„Támhle.“ Ukázal Bud na tančící pár, který jako by byl ztracen ve vlastním světě, ztracen v očích a náručí toho druhého.
„Dobře,“ zaznělo jediné slovo a už si to kráčel na parket. Jakmile se dostal k kmotře a kmotrovi zaklepal na Harmovu nohu. „Strýčku?“
Harm pohlédl dolů a viděl AJ. Zvedl ho do náručí. „Ano, AJ?“
„Těšíš se na neděli?“ Chtěl malý chlapec vědět.
„Moc se těším. Proč? Ty ne?“
AJ se rozzářil. „Já jsem strašně dlouho cvičil, tak budu dokonalý. Nechci, aby se na mě teta Meredith a strejda AJ zlobili, kdybych upustil prsten.“
„Určitě to zvládneš.“ Mac položila ruku na jeho záda a políbila ho na tvář.
AJ obrátil svou pozornost k ní. „Kdy se už budete brát vy dva? Chci vám taky nést prstýnky.“
Mac se usmála. „Strejda, se mě musí nejdřív zeptat.“
„Zeptej se, strejdo Harme! Zeptej!“ Křičel AJ a několik lidí v místnosti svým nadšením rozesmál.
„Zeptám se,“ smál se Harm, „ale ne tady a teď.“
Mac zvedla údivem obočí. „Opravdu?“
Harm zvážněl, věděl, že spolu o manželství ještě nemluvili. „Jo, tedy pokud s tím souhlasíš?“
„Souhlasím,“ Mac odpověděla s bušícím srdcem.
„Můžu to říct mamince?“
„Ne!“ Vykřikli Mac a Harm současně. AJ se tomu jen zasmál, vymanil se z Harmova náručí a už pospíchal pryč.
Harm a Mac ho sledovali, jak běží do kuchyně. Harm objal Mac, políbil ji a potichu pověděl. „je ti jasné, že to jde říct.“
„Já vím. Omotal si nás kolem prstu.“
„Jen počkej, až my budeme mít děti.“
Mac se mu podívala do očí. „Nemůžu se dočkat.“
„Já taky.“
Tančili ještě pár minut, ponořeni ve vlastních myšlenkách o tom, co přijde. Harm nakonec přerušil ticho: „Tobě to nevadí?“
„Nevadí co?“
„Že jsem se zeptal už teď?“
„Mělo by?“
„Ne.“
Mac s usmála a zmáčkla mu ruku. „Harme, ani trošku mi to nevadí.“
„Jak se díky to mu cítíš?“
Mac se rozhlédla, viděla jejich přátele smát se a bavit se. „Chceš si o tom promluvit teď?“
„Takový moment už nikdy nepřijde.“
Mac se nadechla a navrhla. „Můžeme si o tom promluvit alespoň někde v soukromí.“
Harm se rozpačitě usmál. „Určitě, a vím, kde najdeme skvělé místo.“ Vzal ji za ruku a odváděl ji na verandu.
Jakmile vstoupili ven, Harm si svlékl sako a přehodil přes jej Mac. „Znáš mě až moc dobře,“ pronesla a protáhla ruce rukávy.
„Napadlo mě, že nám to bude chvíli trvat, než si promluvíme.“
Mac mu odpověděla souhlasným pohledem. „Jak dlouho už o otm uvažuješ?“
„Přemýšlím o tom střídavě několik let. Ale v posledních pár měsících je to intenzivnější.
„Jak moc?“
Harm nesvůj pokračoval. „Pamatuješ, jak jsme byli na večeři u Yamata minulý měsíc?“ Mac přikývla, vzpomínající na večer, kdy potkali Harmova spolužáka ze střední školy. „Nebyl jsem daleko od toho, představit tě jako svou manželku.“
„Mně už se to taky několikrát téměř povedlo.“ Přiznala potichu.
Harm se opřel o zábradlí, vzal ji do náručí a přitáhl si ji. „Miluji tě tak moc, a chci, aby to fungovalo.“
„Já vím, chci to samé, ale ještě je potřeba dořešit pár věcí.“
„Ne tolik, kolik myslíš.“ Řekl a Mac mu oplatila tázavým pohledem. „Oba dva víme, že admirál nás podpoří.“
„Já vím“
Harm spočíval rukama v jejím pase, ona přesunula své ruce na jeho ramena. „Jseš ta, se kterou se ožením.“
Mac se prosebně koukla. „Tak se zeptej.“
„Zeptám, ale ještě ne teď.“
Zamumlala. „Nesnáším slovíčko „ještě“.“
Harm se zasmál a přitiskl se k ní. „Až se zeptám, tak chci, aby to bylo výjimečné.“
„Mám tebe. Nepotřebuji okázalé požádaní o ruku.“
„Ale já ano,“ reagoval.
„Tak to nemám na vybranou, že?“
„Ne, madam.“ Zakřenil se Harm a začal ji líbat.
Jejich polibek trval věčnost, jako mnoho podobných před nimi. Harm si ji přitáhl ještě blíž, pokud to vůbec bylo možné, a Mac se mu oddala a nechala se unášet do světa krás a požehnání. Nikdo z nich si nevšiml, že se otevřely dveře. Červenající se Tiner vstoupil na terasu. „Madam, pane.“
Jejich rty se oddělily. Harm nenechal Mac ani trošku odstoupit a pouze se podíval přes rameno na Tinera. „Ano, Tinere?“
Mac si položila hlavu na Harmovu hruď, zatímco Tiner odpovídal. „Už jsou připraveni rozkrojit dort.“
„Děkujeme, Tinere,“ řekl, než Tiner zašel zpět do domu, zavírajíc za sebou potichu dveře. Harm se podíval dolů na Mac, která se ho neustále držela. „Má určitě to nejhorší načasování.“
„Co kdybychom vrátili tu vázu, kterou jsme dostali od Meredith a AJ a koupili si zvon, který zazvoní vždycky, když někdo otevře dveře.“
Harm se usmál, zatímco Mac začala sundávat jeho kabát. „Nebo bychom to mohli přestat vymýšlet na přední verandě.“
Mac sledovala, jak si opět obléká kabát. „Víc se mi líbí ten nápad se zvonem.“
Harm se široce usmál, když se vraceli do domu. „Mně taky,“ souhlasil a vzal ji pět za ruku.
Středa
19. listopadu, 2003
23:06
Harm přisunul Mac blíž, když spolu leželi na gauči, Mac spočívala svými zády na jeho hrudi. „Tohle se mi líbí,“ zamumlal Harm do jejích vlasů a chytil její levou ruku.
„Mně taky.“ Odpověděla, když Harm políbil její ruku.
„Padneme jeden druhému,“ řekl při proplétání jejich prstů.
„Ano, hodíme se k sobě.“
„Dobře,“ začal jemně líbat její ruku, prsty a zápěstí.
Mac se hihňala. Najednou ucítíla na svém prstu něco kovového. Harm zvednul její ruku, aby na ni viděla, a zašeptal. „Padne ti?“
Mac se podívala na její ruku a uviděla diamantový prsten. Slyšela, jak se jí zadrhává hlas při odpovědi. „Ano.“
Harm počkal, dal jí možnost popadnout dech. „Vezmeš si mě?“
Mac se otočila tváří k němu. Harm viděl slzy radosti ve jejích očích a ruku zakrývající ústa. „Ano.“
Harm s úlevou vydechl, držel a líbal ji se vší láskou a stíral jí slzy z tváří. „Miluji tě.“
„Já tebe taky,“ řekla ,než ho opět políbila. (Našla jsem ho, strýčku Matte. Našla jsem svou druhou polovičku!) myšlenky Mac potichu sdělovaly strýčkovi tu radostnou zprávu, než se opět ztratila v dalším polibku s mužem jejích snů. S tím, který jí dokonale padne.
Sobota
21. února 2004
Arlingtonský kostel
14:23
„A nyní prsteny,“ upozornil kaplan Turner.
Malý AJ slyšel tu větu a cítil pohlazení tatínka na zádech. Pohnul se směrem ke kaplanovi, který stál před Harmem v bílém a Mac v překrásných šatech s odhalenými rameny. AJ zvedl saténový polštářek ke kaplanovi, který vzal do ruky dva prsteny. Nyní už se měl AJ vrátit zpět na místo, ale nepohnul se.
Kaplan Turner se podíval na chlapce. „AJ, můžeš odejít.“
AJ se na kaplana zakřenil. „Já vím, ale musím se ujistit, že padnou.“
Mac a Harm se usmáli na malého chlapce. Stejně tak shromáždění zašumělo nad AJ nevinností. Kaplan Turner, který příběh znal, se usmál také a poté soustředil svou pozornost opět na pár před ním.
„Prsten je kruhem nezlomné lásky a věrnosti. Tyto prsteny jsou symbolem vaší lásky a věrnosti mezi vámi.“ Kaplan se krátce odmlčel a podal prsten Mac. „Sarah, navlékni tento prsten Harmovi a opakuj po mně. : Tímto prstenem si tě beru…“
Ruka Mac se jemně chvěla, když ho navlékala Harmovi. „Tímto prstenem si tě beru,“ pravila s rozechvělým hlasem.
Nyní přišel na řadu Harm. „Harme, navlékni tento prsten Sarah a opakuj po mně. : Tímto prstenem si tě beru…“
Harm se na ni usmál a lehce jí prsten navlékl. „Tímto prstenem si tě beru…“
Kaplan Turner se nadechl. Z nějakého důvodu ho tahle část vždy dojala. „Mocí mi udělenou a před očima Boha, vás prohlašuji manželi.“ Vzhlédl k Harmovi, který se usmíval jako zamilovaný blázen. „Můžeš políbit nevěstu.“
Harm a Mac se k sobě o krok přiblížili a zašeptali: „Miluji tě,“ jeden druhému, než se políbili, jako oddaný pár.
Malý AJ koukal nahoru a křenil se při jejich polibku. „Padnou dokonale.“
Pátek
29. dubna 2005
Námořní zdravotní centrum Bethesda
Bethesda, Maryland
21:43
„Můžeme dál?“ Zeptal se Bud šeptem strčenou hlavou mezi dveřmi.
Harm a Mac vzhlédli, nadšeně se usmáli. „Samozřejmě, pojďte dál,“ odpověděl Harm s přikývnutím.
„O božíčku, ta je překrásná,“ užasla Harriet, obdivujíc uzlíček v náruči Mac.
„Jo, to je,“ souhlasil Harm s pýchou. „Stejně jako její maminka.“ Sklonil se a políbil nejdřív čelo své dcerky a potom rty své manželky.
„Má tvoje oči,“ řekla potichu s úsměvem, vzpomínajíc, když její očka poprvé spatřila.
„Bylo mi řečeno, že všechny děti mají nejprve modré oči, takže bych nepředbíhal.“
„Doufám, že nevadí, že jsme tu takhle pozdě. Malý AJ chtěl strašně vidět holčičku,“ vysvětloval Bud a díval se na skoro spícího chlapce ve svém náručí.
Poprvé, když se AJ dozvěděl, že budou mít teta a strejda děťátko, přál si, aby to byla holčička. A když zjistil, že to bude holka, vždy když o ní mluvil, tak jí říkal „jeho holčička“.
„Jistě, to vůbec nevadí,“ ujistila je Mac a podívala se na svého unaveného, ale stále se smějícího kmotřence. „AJ, chtěla bych ti představit naši dcerku Jessicu,“ pověděla mu a pohnula se tak, aby na malou viděl lépe.
Bud si kleknul, aby AJ nic nebránilo podívat se na ni. AJ popošel ostýchavě k její posteli. „Je opravdu nádherná, tetičko Sarah,“ zašeptal a dotknul se její hlavičky. Jeho úsměv byl nejsladší z celé místnosti.
Potom nechal svou ruku pomalu putovat po malé ručce Jessicy a vzal ji do své. Jeho úsměv se úplně změnil. Pohlédl na tátu, mámu, strýčka až nakonec potkal oči Mac. „Padne dokonale,“ řekl a poté malou dívenku políbil na tvář, zatímco se jeho kmotra, kmotr a rodiče usmívali a sledovali ho s obdivem.
-The End-
Note: Ráda bych poděkovala Michi a Carol za příležitost přeložit jednu z jejich báječných povídek a budu doufat, že je tou první, ale v žádném případě ne poslední. Chyby v překladu jsou všechny moje, snad je jich tam málo:o)
I would like to thank Michi and Carol for writing such a great story. I hope this translation of mine is the first but not the only one. All mistakes left are mine.
Thank you, ladies. Dagmar :o))